Není pochyb o tom, že sport patří k nejvíce dotovaným průmyslům. Profesionální atleti, ať už se jedná o fotbalisty, hokejisty či kterékoliv jiné odvětví, patří k nejlépe placeným lidem na světě. Navíc mnoho z nich se v podstatě stalo celebritami – kdo by například neznal Jaromíra Jágra, Messiho, Nadala či sestry Williamsovy?
Je tedy jen pochopitelné, že si mnoho lidí přeje, aby byly stejně úspěšní. Je však možné, aby i při kvalitním tréninku dosáhl každý člověk takovýchto výkonů? Mnohé z nich se koneckonců zdají prakticky nad hranicemi lidských možností. Pravdou je, že sportovat může každý z nás. Dokonce je to velmi prospěšné pro naše fyzické i psychické zdraví. Ovšem sport na vrcholové úrovni je něco úplně jiného. Zde totiž klasický trénink nestačí.
Rozhodně je tedy scestná představa, kterou nám ukazují mnohé filmy, že se člověk sám vlastním úsilím stane šampionem na mezinárodní úrovni. K tomu je totiž potřeba mnohem více, a to je nad možnosti většiny lidí. V první řadě je potřeba začít v relativně mladém věku, kdy je tělo ještě neopotřebované, a navíc jej lze mnohem snáze naučit „jak se hýbat“. Také je potřeba dobrý trenér, který nám nejen stanoví plán na míru, ale také nás bude upozorňovat na chyby, které děláme, například ve stylu běhu.
Nutné je také v mnoha případech speciální vybavení. S tím, které běžně prodávají v obchodech, si v profesionálním sportu obvykle nevystačíme. Například běžci mají boty vytvořené na míru, které nejen přesně sedí na jejich nohu, ale odpovídají také stylu běhu. A že něco takového není zrovna levnou záležitostí asi není třeba říkat.
Pak je tu také fakt, že profesionální sportovci odchází do „důchodu“ již v době, kdy je jim něco málo přes třicet. V té době totiž tělo začne vážněji ukazovat známky opotřebení a začnou se objevovat první zdravotní problémy. Avšak protože se až dosud plně věnovali pouze sportu, nemají žádné pracovní zkušenosti, a tedy i problém najít zaměstnání.
Rozhodně to tedy není tak ideální, jak by se nám mohlo zdát. Buďme tedy rádi za to, co máme.