Nedávno jsem se dočetla, že pro pokrytí našich sociálních potřeb bychom si měli najít více kamarádů z více odvětví. Sdílení zájmů je velmi příjemné a vytváří pocit sounáležitosti a důležitosti ve skupině. Pochopitelně je velmi těžké najít někoho, kdo by sdílel všechny vaše zájmy a byl ve všem na stejné vlně. I proto máme více kamarádů. Kamarádi k nám ale nejvíce přichází náhodou, a tedy že se někde vyskytnou, nebo znají někoho, koho znáte vy a pak se dáte do řeči a slovo dá slovo atd. Spousta vztahů pak vydrží pouze ze setrvačnosti, protože jste s někým vytvořili pouto a vzpomínky, kterých se nechcete vzdát. Tohle mě přivedlo k myšlence, proč si myslíme, že se nestýkáním a koncem komunikace ruší naše předchozí vazby a maže historie…
Jsem z těch lidí, kteří nezapomínají. Ti lidé, kteří se mnou vytvořili pouto, už ho neztrácí a při vzpomínce na ně pociťuji silné emoce a cítím živou vazbu. Se všemi z nich s výjimkou jednoho už se nestýkám vlivem okolností, které vyústily ve vážné důvody. Nicméně poslední komunikace se všemi dotyčnými proběhla v klidu a nemyslím si, že by byl důvod k nevraživosti. Ani necítím žádnou křivdu na sobě ani na nich. Není co odpouštět. Pokud bylo, pak už je odpuštěno.
I přesto mívám zvláštní pocity, jako bych jim ubližovala tím, že nenavazuji kontakt. Jako bych si jich nevážila a také dávala najevo, že můj vztah k nim byl/je bezcenný. Já to tak ale necítím a pocit, který jsem s nimi měla dříve je pro mě velmi živý. Čemuž se asi špatně věří, pokud se nepokračuje v kontaktu. Což mi přijde škoda, protože je to pravda.
Některé vztahy mají svou omezenou dobu trvání a nic to nemění na jejich intenzitě. Vzpomeňte si na školní lásky nebo táborové kamarády, které jste už nikdy neviděli. Dělá to z nich nepřítele? Nedělá. Myslím si, že stejným metrem by se měly měřit všechny vztahy. Tudíž i ty rodinné. Spousta lidí se trápí na rodinných sešlostech pouze ze zbabělosti. Chceme to dělat? Dává smysl takové jednání? Říká se o vztazích: do smrti a nebo vůbec. Proč? Možná to dříve v tlupě bylo velké ohrožení, ale dnes už to nedává smysl.