Jistě dobře znáte pořekadlo o zlatu, které se zrovna nemusí třpytit. Jsou to ty nejcennější suroviny nebo předměty, které jsou pro náš život nepostradatelné. Jedním z nich jsou obiloviny – celá obilná zrna, výchozí surovina pro výrobu pečiva a dalších pekárenských výrobků, stěží bychom si dokázali představit život bez chleba, baget, rohlíků, housek, bulek, zákusků, dortů, sušenek, oplatek a mnoha dalších dobrot. Za nejdůležitější pekárenskou surovinu se již po staletí považuje pšenice, ovšem co se s ní za ta dlouhá léta stalo, je mnohdy důvodem ke skepsi a deziluzi.
Vymílání pšenice na bílou mouku – tento proces se ve „velkém stylu“ rozběhl již v 19. století, lidé zjistili, že pečivo vypadá lépe, výborně chutná a mohou jej sníst na posezení více, a tak se tato tradice začala šířit jako mor. Byl to ovšem neviditelný mor, jehož následky zasáhly lidstvo až se zpožděním. Projevilo se to trávicími problémy, alergií na lepek a mnoha dalšími i vážnými civilizačními chorobami. Odstranit vnější vrstvu obilného zrna s obsahem cenných minerálů a vlákniny byl opravdu ďábelský počin a po trpkých zkušenostech se lidé opět navrací k prapůvodnímu životnímu stylu.
Pšenice špalda se vrací na náš stůl
Původní odrůda pšenice – špalda vykazuje vyšší obsah živin a je tedy větším přínosem pro lidstvo, ovšem z polí ji vytlačila šlechtěná odrůda s vyššími výnosy. Dnes se situace obrací, o špaldovou mouku nakliceno.cz je totiž velký zájem a mnoho lidí se již nenechá ovlivnit pekárenským marketingem velkých firem. Nahradit bílou pšeničnou vymletou mouku ochuzenou o živiny špaldovou moukou znamená posunout se zas o kus dál blíže k sobě, k vlastnímu zdraví, plodnějšímu a pohodovějšímu životu.
Udělá to každý, kdo si uvědomuje problémy související s pravidelnou konzumací bílého pečiva, které sice chutná, ale tělo o živiny spíše okrádá, a absence vlákniny může mít pro trávicí orgány i katastrofální následky.