Neúspěch ve škole mají na svědomí převážně rodiče, jejichž vzdělání je pouze základní. Prvňáčkům tak chybí potřebná předškolní průprava, jsou nejen sociálně ale i znalostně slabší. Hrozba neúspěchu už v první třídě je rok od roku větší, a pokud se tento trend bude navyšovat, je pravděpodobné, že se během příštího roku každý stý prvňáček ocitne v září následujícího roku znova v první třídě.
Pokud tedy každá škola v republice otevře čtyři třídy po pětadvaceti žácích, jeden žák z každé školy bude muset nástup do první třídy zopakovat. Tohle číslo je největší v historii a budí obavy až v Evropské Unii.
Jak tomu bylo ve školním roce 2015/2016
Podruhé nastoupilo do první třídy celkem jeden tisíc dvě stě osmdesát čtyři dětí s tím, že na počátku předchozího roku jich poprvé do školních lavic prvních tříd usedalo sto osmnáct a půl tisíce. Což značí, že více než jedno procento studentů dokázalo jedno procento žáků – je to jenom o malinko, ale i přesto více, než tomu bylo dva roky předtím.
Jak je na tom Česko ve srovnání s jinými zeměmi?
Například Skandinávie má na rozdíl od Česka školní plán postavený tak, aby děti vůbec nemohly propadnout na základní škole, natož pak hned v první třídě. Skandinávské země, zvláště Švédsko a Finko, které mají nejlepší školství na světě, se soustředí spíš na to, aby se dítě dokázalo adaptovat.
Podle nich je právě v první třídě důležité, aby se děti, které pocházejí z extrémních rozdílů, buďto velmi bohaté nebo naopak velmi chudé rodiny, dokázaly vzájemně respektovat, zvyknout si nejenom samy na sebe, ale i na povinnosti, které od toho dne mají. Proto je podle Skandinávských zemí nemyslitelné, aby dětem někdo dával známky v tom smyslu, že by jim ztěžoval už tak složitou situaci, se kterou se více než šedesát procent dětí nedokáže vyrovnat.